Vyhledávání


Kontakt

Kateřina Hanušová
Kutná Hora

+420 733 505 378

E-mail: mac.caitlin@gmail.com

Bez tréninku to zkrátka nejde

31.07.2011 17:28

O posledním červencovém víkendu 2011 jsme se zúčastnili nového softballového turnaje Slowpitch v Koněpůlkách. Do Pardubic kromě nás dorazili ještě CITi z Prahy, Trutnováci, domácí tým a Táhla spolu se Svobodou ze severovýchodu Čech. Počasí nám opravdu nepřálo a my hráli víceméně oba dva dny za trvalého deště. 

Do prvního zápasu nás pozvali domácí Pasos. Náš vstup do zápasu nebyl právě z těch vydařených. Pole nečaplo jediný luft, ale paradoxně pálka byla docela slušná. Na konci 4. směny (ve 44. minutě) jsme prohrávali už 4:11. Ještě dvě minuty před koncem standardního hracího času jsme prohrávali 9:12 a potřebovali jsme rychlý aut, abychom se ještě dostali na pálku a získali další možnost skórování. Aut se podařil a my vstoupili do 6. směny s velkou motivací. Na pálce se opět dařilo a my jsme vylepšili skóre na slušných 14:12. Soupeř nastoupil do dohrávky a nás čekalo důležité bránění. Soupeř ale nezaváhal a bez jediného autu na kontě překlopil skóre na konečných 14:15.

Přestože jsme si na hráče Táhel a Svobody věřili, před poslední směnou jsme prohrávali 2:6. V poslední směně jsme měli výhodu dohrávky my a bylo jen na nás, jak s tím naložíme. Jako první úspěšně doběhl domů Oli. Pak postupně obsadili mety Lucka, Jirka (z Hradce), a Káča. Na pálku nastoupil Pepča a homerunem nás všechny poslal domů a celý zápas nám defacto vyhrál stavem 7:6. Úžasným momentem zápasu byla ve slowpitchi naprosto nevídaná věc a to krádež mety. Pepča doběhl po odpalu na druhou metu a když se k němu shromáždili spojka a hráč ze třetí mety, aby si ho pohlídali, tak se prostě rozeběhl a třetí metu sprostě ukradl.

V posledním sobotním zápase jsme nastupili proti silným hráčům z Trutnova. Soupeř nám hned na úvod uštědřil dva homeruny za pět bodů. Naopak naše pálka byla úplně marná a navíc jsme soupeře dost podpořili našimi erory. Poslední zápas skončil tedy rozdílem po 4. směně 1:14.

Na finální zápas poslední skupiny jsme v neděli nastoupili proti CITům, které jsme velmi dobře znali z předešlých turnajů. Tak trochu jsme doufali, že je sobotní pařba aspoň trochu paralyzuje a my jim budeme rovnocenným soupeřem. No, když jsme dorazili na hřiště, CIT už na nás dávno čekal v plné sestavě a vcelku svěží kondici. Hned v úvodu hry na nás vběhli a lítali domů jeden za druhým, jak kdyby je tam někdo sázel. Opět jsme měli výrazné díry v poli, navrch jsme nakupili nějaký ten eror a propastný rozdíl byl na světě. Přestože se nám dařilo v dalších směnách soupeře držet trochu víc na uzdě, nedařilo se nám tolik skórovat a skončili jsme zápas opět rozdílem po 5. směně 7:18. Ani Ájin životní odpal, který se za přispění soupeře proměnil na dvoubodový homerun, nás nezachránil.

Tím jsme se tedy dostali do boje o 4. místo. Na odvetný zápas s Táhly se Svobodou jsme se těšili, protože to byl pro nás vyrovnaný soupeř. Na začátku jsme si vybojovali slušný náskok, který soupeř postupně jemně snižoval. V poslední směně si nahrabal šest bodů a upravil skóre na 9:11. Pěkně za nás pálila Šárka z Trutnova, která nám zajistila pár bodíků. I ostatní se nakonec rozpálili. Bohužel výhodu dohrávky, kdy stačilo uhrát tři body, jsme nevyužili a skóre už se neměnilo. Soupeř nám tedy v odvetě vzal vítězství a šoupl nás na poslední páté místo. Za mě si odnáším statistiku jednoho S.O. a jednoho eroru na první metě (kde jsem pro dnešek nahradila Lucku), který mě ještě dlouho mrzel.

A tak se dostávám k názvu článku, neb jsme si během celého turnaje opakovali zaklínadlo "ach ty tréninky". Prostě se letos nedaří se sejít, je nás zoufale málo a je pak těžké na turnajích očekávat, že se stane zázrak. Takže do říjnového Lasky Cupu potrénujem a hotovo. Jinak to v zásadě nebyl špatný výkon. Jak říkal Pepča, na to jak jsme hráli tragicky, jsme uhrávali slušné výsledky.

V utkáních se objevili: Pepča, Andrea, Radim, Káča, Lukáš, Hanka, Jirka (Hradec), Lucka, Oli, Ryba, Klára (Pardubice), Barbie (Pardubice), Šárka (Trutnov), Petr (Pardubice), pak dvě holky z CITu. Nezanedbatelnou úlohu měl i náš Jirka, který naprosto bravurně zvládl pohlídat všechny čtyři prcky od Hanušů a Koláčků.